Psoas. Sval, který drží naše tělo – i naši odvahu.

Když se mluví o bolestech zad, většina lidí si představí bedra. Někdo si sáhne na trapézy, bederní oblast či ,"esíčka". Jiný si řekne "mám zkrácené hamstringy". Ale velmi často zůstává stranou sval, který je tichý, hluboký, a přitom naprosto zásadní. 

Psoas.- Hluboký sval, který spojuje trup s dolními končetinami. Začíná v oblasti hrudní a bederní páteře, probíhá hluboko břišní dutinou a upíná se na vnitřní stranu stehenní kosti. Je dlouhý a silný. A pokud je v nerovnováze, jeho vliv je pro celé tělo velmi výrazný.

Psoas je jedním z hlavních pilířů naší hluboké postury. Stabilizuje páteř, ovlivňuje postavení pánve, podílí se na chůzi, běhu, stoji i sedu. A právě sed je dnes pro mnoho lidí jeho největším nepřítelem.

Sedavé zaměstnání znamená dlouhodobé zkrácení. Také jednostranně zaměřený sport, špatně nastavený trénink, nedostatečné protažení v celé délce a symetrii. To všechno vede k tomu, že psoas ztrácí svou pružnost. A jakmile ztratí pružnost, tělo začne kompenzovat.

Jenže psoas není jen "mechanický sval".

Je přímým spoluhráčem bránice. A bránice není jen hlavní dýchací sval. Je to sval, který rytmizuje nitrobřišní tlak, stabilizuje trup a ovlivňuje nervovou soustavu.

Pokud je psoas stažený – na jedné či obou stranách – bránice nemůže pracovat plnohodnotně. A pokud bránice nepracuje správně, člověk nedýchá správně. Dech se zkracuje, přesouvá se do horních žeber, tělo přechází do pohotovostního režimu.

A tady se dostáváme k další vrstvě.

Psoas i bránice jsou velmi úzce spjaty s naším emočním rozpoložením. Dlouhodobý stres neznamená jen zvýšený kortizol nebo hormonální nerovnováhu. Znamená i hluboké, často nevědomé stažení právě těchto struktur. Fascie, které je obklopují, reagují na dlouhodobé napětí. Tělo se stáhne, ztuhne. Připraví se na boj nebo útěk.

Jenže i když ten boj nikdy nepřijde, zato stres trvá roky, vzniká chronické napětí.

Tělo pak padá do kompenzačních vzorců. Vidíme třeba vtažená ramena, předsunutou hlavu, zvýšenou hrudní kyfózu – u žen často označovanou jako "vdovský hrb". Přetížená bedra... Bolesti kyčlí...

A teď k jezdcům.

Jezdec, který má stažený psoas a nefunkční dech, nemůže sedět skutečně uvolněně. Nemůže mít pružnou, podsazenou pánev. Nemůže efektivně aktivovat hluboký stabilizační systém. Jeho sed je pevný, držící, někdy až křečovitý – i když si myslí, že je uvolněný.

Správné shromáždění koně, přijetí na otěž, skutečné "vzetí koně pod sebe" nevychází ze síly ruky. Vychází z pružné pánve, z aktivního, ale měkkého středu těla, z psoasu, který je schopen se uvolnit i znovu aktivovat – klidně až po třiceti minutách ježdění, kdy teprve dochází k hlubšímu propojení těla.

A to nejdůležitější :-) Psoas je sval, který reaguje na strach.

Jezdec, který se bojí. Který svému koni nevěří. Který je ve vnitřním napětí. Ten jen velmi těžko dosáhne funkčního sedu. Protože jeho psoas je v obranném režimu. A pokud je v obranném režimu jezdec, přechází do něj i kůň.

Protože kůň má psoas také. A plní u něj totožnou funkci.

V momentě, kdy my uvolníme náš psoas, může ho povolit i kůň. V momentě, kdy my začneme skutečně dýchat do bránice, může začít měknout i hřbet koně. V momentě, kdy se naše pánev stane pružnou, může se stát pružným i jeho pohyb.

Na tohle se často zapomíná. Řeší se ruce. Otěže. Pomůcky. Technika. Ale hluboký sval, který spojuje trup s nohama a je zároveň mostem mezi tělem a emocemi, zůstává bez povšimnutí.

Jak poznám, že je můj psoas v nerovnováze?

Psoas málokdy "bolí přímo". A právě proto je zrádný.

Častěji se projeví nepřímo:

– tah v bedrech bez jasné příčiny
– bolest v třísle nebo přední části kyčle
– pocit zkrácených stehen při chůzi
– omezený krok vzad
– neschopnost dlouho stát rovně bez přenášení váhy
– povrchové, hrudní dýchání
– pocit "vnitřního napětí", i když objektivně není důvod

Anatomicky je psoas uložen hluboko. Probíhá před bederní páteří, přechází přes pánev a spojuje se s musculus iliacus – společně tvoří iliopsoas, hlavní ohybač kyčelního kloubu. Pokud je zkrácený, táhne páteř do zvýšené bederní lordózy, přetěžuje meziobratlové ploténky a mění postavení pánve.

Ale jeho vliv je ještě širší. Fasciálně je propojen s bránicí, perikardem, hlubokými vrstvami pánevního dna i s bederní fascií. To znamená, že změna napětí v jednom místě se přenáší dál. Tělo není oddělený systém svalů. Je to propojená síť.

Když je psoas dlouhodobě stažený:

– zvyšuje se napětí v bedrech
– omezuje se rotace trupu
– mění se mechanika kyčlí
– dech se přesouvá do horních žeber
– tělo zůstává v lehké "pohotovosti"

A pokud se k tomu přidá stres, tělo reaguje ještě výrazněji. Nervová soustava přechází do sympatiku – režimu bojuj nebo uteč. Psoas jako primární sval pro pohyb vpřed a únik se aktivuje. Jenže dnes neutíkáme fyzicky. Více méně sedíme. Ale napětí zůstává.

Teď si představme jezdce v sedle. Pokud je jeho psoas zkrácený:

– pánev je v předním náklonu
– sedací kosti nejsou rovnoměrně zatížené
– bedra jsou přehnaně prohnutá nebo naopak fixovaná
– stehno není schopné měkce přilnout
– koleno svírá
– pata tlačí dolů silou místo pružnosti

To pak vede k tomu, že kůň reaguje stažením hřbetu. Protože necítí pružnost, ale tlak. A jako bonus u mnoha jezdců vidíme zalomeného koně za kolmicí, který má ovšem dojem, že sedí na shromážděném koni.

Správné shromáždění nevzniká z "držení". Vzniká z pružné stability. A ta začíná hluboko – právě u psoasu a jeho spolupráce s bránicí.

Když jezdec začne skutečně dýchat do zadních žeber a do spodní části hrudníku, když pánev získá mikropohyblivost a psoas není v obranném režimu, sed se stává živým. Ne tuhým. Ne měkkým. Ale adaptabilním.

A to je přesně to, co kůň potřebuje. Je ovšem potřeba si reálně uvědomit- je to práce. Ne instantní polévka, která se odehraje během ,,týdne".

Co s tím?

Cílem není agresivní tvrdé protahování. Psoas nereaguje dobře na silové "natahování". Je to sval, který reaguje na pocit bezpečí.

Základem tedy je: (obecně)

– práce s dechem (hluboký, laterální a zadní dech do žeber)
– pomalé extenze kyčle s aktivním středem
– vědomé uvolnění třísla při výdechu
– střídání zatížení pravé a levé strany
– práce s nervovou soustavou (zklidnění, ne výkon)

A pro jezdce?
První krok není "víc tlačit patu dolů".
První krok je nadechnout se tak, aby se rozšířila spodní žebra. A sledovat, co udělá pánev.

A úplně na závěr

Psoas je sval pohybu vpřed. Ale i sval, který reaguje na strach.

Pokud chceme skutečně změnit držení těla, sed v sedle nebo bolest beder, nestačí jen cvičit. Je potřeba pochopit souvislosti. Mezi dechem, emocí, posturou a pohybem.

Protože až když se uvolní náš hluboký pilíř, může se uvolnit i všechno nad ním – i pod ním.

A to platí pro člověka.
I pro koně.

Tři otázky, které by si měl položit každý jezdec

Dřív, než nasedne. Než vezme koně na otěž. Než začne řešit techniku. Dřív, než začne chtít výkon.

1. Dýchám teď skutečně do spodních žeber – nebo jen povrchově do hrudníku?
Zkus si jen na chvíli položit ruku na spodní žebra a nadechnout se tak, aby se rozšířila do stran i dozadu. Pokud dech zůstává nahoře, psoas i bránice jsou pravděpodobně v napětí. A napětí se přenese dál – do pánve, do stehen, do sedu.

2. Cítím své sedací kosti rovnoměrně – nebo sedím víc na jedné straně?
Psoas je párový sval. Pokud je jedna strana zkrácenější, pánev se jemně vychýlí. Tělo si to často ani neuvědomí, ale kůň ano. Každý mikronerovnovážný tlak cítí mnohem intenzivněji než my.

3. Jsem v klidu – nebo jedu "na výkon"?
Tohle je možná nejdůležitější otázka. Pokud je ve mně tlak, strach, nejistota nebo potřeba něco dokazovat, můj psoas bude v obranném režimu. A pokud je v obranném režimu jezdec, přechází do něj i kůň. Protože těla spolu komunikují rychleji než hlava.

Opravdové uvolnění nezačíná u koně, ale u nás samotných.