Když dech učí naše těla stát
O dětech, dechu, postuře a skrytých souvislostech.
O dechu. U dětí… a vlastně u nás všech.
Dnes ještě zůstaneme ve světě dětí – i když téma dechu se bez výjimky týká každého z nás.
A kdy jindy začít než právě u dítěte.
Tak pojďme.
Dýcháme. Dýcháme všichni. Bez dechu není život.
V té nejzákladnější definici je dýchání výměna plynů mezi vnitřním a vnějším prostředím. Vedle toho existuje tzv. vnitřní dýchání – to, které probíhá na buněčné úrovni. To, jak dýcháme, přímo ovlivňuje okysličení buněk a kvalitu jejich funkce a úzce souvisí se svaly, fasciemi....imunitou...
Kdo čte mé články, ví, že často zmiňuji důležitost fasciálního systému – jeho skluznost, propojenost a zásadní roli v těle, přestože se o něm v klasickém lékařském prostředí stále mluví překvapivě málo.
Velmi do hloubky se prací (nejen) s dechem zabývá RNDr. Mgr. Rostislav Václavek – v doporučených tipech zmiňuji jeho knihu Změň svůj dech, stejně tak najdete mnoho rozhovorů a inspirací online.
A teď k dětem.
Děti často postupně přecházejí z dýchání nosem na dýchání ústy. Všichni víme, že malé děti "nasávají" ze svého okolí jako houby a přebírají od nás nejen chování, ale i dechové vzorce.
Co s tím?
Nezačínat složitými řešeními zvenku. Začít u sebe. :) Dítě si postupně svůj dechový vzorec za naší podpory zase přenastaví.
Dospělý člověk pohlcený dnešní zrychlenou dobou – když přemýšlí nad problémem, úkolem nebo je ve stresu – v tu chvíli téměř nikdy nedýchá správně a už vůbec né pomocí bránice. Často navíc podvědomě zadržuje dech, následně dýchá velmi povrchně. -Mozek ani buňky nedostanou potřebnou dávku kyslíku. Srdce musí zvýšit svou aktivitu, aby krev rychleji přečerpalo k okysličení.
Bránice – srdce a mozek. Tahle trojice spolu velmi úzce souvisí.
Když se začneme učit vnímat svůj dech (a neznamená to dýchat více – spíš méně a kvalitněji), začnou se lépe zapojovat obě mozkové hemisféry, srdce může zpomalit… a přesto se zlepší přenos informací i energie v těle. Pamatujete, jak kdysi lidé na polích zpívali? Byl to krásný společenský akt – práce šla lépe od ruky. Ale bylo za tím ještě něco dalšího: efektivita dýchání.
Při zpěvu se zvyšuje kapacita plic, vzduch se dostává až do nejhlubších útrob plicních sklípků a lidé tím zároveň synchronizovali dech. Nejen že si byli energeticky blíž, ale jejich těla vydržela pracovat déle a kvalitněji.
I proto se dětem s astmatem či dechovými obtížemi doporučuje zpěv nebo hra na dechový nástroj. Kvůli zapojení bránice a vědomé práci s dechem.
Pokud odhlédneme od psychosomatických souvislostí, mechanicky je to velmi silný nástroj.
Sama jsem byla alergik a astmatik. Dnes už dávno nejsem a paradoxně to nebyla medicína jako taková, co mi pomohlo.(Tímto nikoho nenavádím k sabotáži lékařské péče. Pouze nabízím širší pohled na věc.) :-) Každopádně jsem také chodila zpívat do sboru, hrála na flétnu... a hudba mě provází dodnes.
A všimněte si, když si začnete zpívat, okamžitě se mění nálada… pokud tedy zrovna nejedete tvrdý metal. 😄
Nezapomínejme: pod vlivem stresu nejsme schopni správně dýchat. A děti to u nás vidí.
Když toto všechno propojím s ošetřením pomocí osteodynamiky, která pracuje se všemi strukturami těla, je často vidět, jak dlouhodobá stažení v oblasti hlavy a orofaciálního systému povolí téměř okamžitě.
Včera mi přišla zpráva od maminky malého chlapce:
"Stal se zázrak! Po cestě od vás v autě hned usnul a spal celou dobu se zavřenou pusou. Neuvěřitelné! Mockrát děkujeme."
Ano, můžeme říct "zázrak".
Ale ve skutečnosti je to souhra mnoha souvislostí, vztahů mezi strukturami… a také jedinečnosti každého z nás. Péče o tělo je možná trochu kouzelná. Ale vždy stojí na hlubokém respektu k tomu, jak dokonale jsme poskládaní.
Postura, plochonoží
Dech není izolovaná funkce. Je součástí celého posturálního systému.
Pokud dítě nedýchá správně pomocí bránice, začne tělo hledat náhradní vzorce. Bránice ztrácí svou stabilizační roli, pánev se dostává do nesouladu až asimetrie, mění se napětí břišní stěny i hlubokého stabilizačního systému. A tělo si zkrátka začne pomáhat jinde. Všude hrají klíčovou roli i ty neustále zmiňované fascie...
Často se to projeví:
– předsunutou hlavou
– zvýšeným napětím v krční oblasti
– otevřenými ústy
– změněným držením trupu
– oslabením klenby chodidel
– vznikajícím plochonožím....a nejen toto...všechno spolu souvisí.
Dech- bránice- pánev- páteř- krční oblast- hlava.
A úplně dole… chodidla.
Chodidla nejsou jen "něco, po čem chodíme". Jsou to senzorické orgány propojené s mozkem. Pokud se změní napětí v horních patrech těla, projeví se to logicky i dole. A naopak.
Plochonoží se převážně řeší samostatně – vložkami, botami, nějakým cvíčem na klenbu, ale zapomínáme se ptát:
-Jak dítě dýchá? U dechu jde ruku v ruce i postavení jazyka, které je velmi zásadní! (popisovala jsem již dříve) A zase se ptám:
-Jak drží hlavu?
-Jak pracuje jeho pánev?
-Jaký je tonus svalů trupu?
Od miminka k předškolákovi
Když nejsou komplikace, miminko přichází na svět s přirozeným bráničním dechem. Bříško se zvedá, hrudník zůstává relativně klidný. Je to ideální dechový vzorec, který podporuje vývoj nervové soustavy i posturální stabilitu.
Jak dítě roste, učí se pohybovat, stavět se, chodit. Dech by měl přirozeně zůstávat v souhře s pohybem.
Jenže:
– porodní zátěž
– císařský řez
– dlouhodobé napětí v oblasti hlavy a krku
– stresové prostředí
– nevědomé přebírání dechových vzorců od dospělých...může dechový vzorec narušit.
Otevřená ústa, krk a nervový systém
Dýchání ústy není jen kosmetický problém.
Souvisí s:
– zvýšeným napětím v šíji
– omezenou pohyblivostí lebky
– změnou postavení jazyka
– přetížením krční páteře
– horší kvalitou spánku
A hlavně: nervový systém zůstává v pohotovosti. Dítě, které dlouhodobě dýchá ústy, je často unavenější, hůře se soustředí, může být podrážděné nebo "hyper".
Nosní a krční mandle – tichý strážce imunity
Při dlouhodobém dýchání ústy jsou výrazně zatěžovány také nosní a krční mandle. Tyto struktury nejsou "jen kus tkáně", ale důležitá součást imunitního systému – fungují jako první ochranná bariéra před vnikem patogenů do organismu. Jojo, naše tělo je velmi chytrá ,,továrna" :-)
Pokud dítě dýchá převážně ústy, proudění vzduchu obchází nosní dutinu, kde by mělo docházet k jeho zvlhčení, ohřevu a filtraci. Nosní mandle nejsou adekvátně stimulovány, krční oblast zůstává dlouhodobě v napětí a lymfatický systém je přetížený.
V důsledku toho se mandle mohou zvětšovat, ztrácet svou obrannou funkci a stát se spíše místem opakovaných zánětů než ochráncem organismu. Dítě pak bývá častěji nemocné, hůře spí a též dýchá s otevřenými ústy.
A zase nejde jen o "mandle". Je to souhra dechu, postury, nervového systému a napětí v oblasti hlavy a krku.
Kdy zbystřit a vyhledat odbornou pomoc
Pokud u dítěte pozorujete:
– dlouhodobé dýchání ústy- zvýšené riziko k reakci nosních či krčních mandlí, změny tvaru především horního patra úst, špatná práce jazyka ( křivé zuby, nutnost rovnátek)
– otevřená ústa i ve spánku
– výrazné zatínání čelistních kloubů, skřípání zubama
– předsunutou hlavu
– časté pády
– plochonoží
– asymetrie těla
– neklid, špatný spánek
– potíže s koncentrací
je dobré se na tělo podívat komplexně. Ne řešit jen jeden příznak.
Pro všechny děti světa, ať to dýchá, ať to běhá, ať to nebolí. S láskou Markéta :-)