Psychogenní zácpa u dětí

Psychogenní zácpa u dětí- když tělo mluví za duši.

Za poslední měsíc se u mě na ošetření objevily tři různé děti ve věku 2-8let. Po debatách s rodiči a vyšetřeních u lékařů jsme došli k závěru, že nejspíše půjde o psychogenní příčinu.

Upřímně- dovedete si představit, nejít na stolici třeba i celý týden??!

No jo, všechno to začíná a končí u ho*na.

Při ošetření se u všech dětí objevily podobné fyzické potíže: blokáda v oblasti krční páteře a hlavičky. Dále napětí v hrudníčku, výrazně stažené mezihrudí, zvýšená tenze v bříšku. U všech bylo výrazné nervové přetížení již od nožiček směrem hluboko do pánve- řečeno v kostce a hlavně pro představu v lidštině.

Měli jsme s čím pracovat. A výsledek? Ještě ten samý den u všech ošetřených přišla od rodičů zpráva- děti se samy vykakaly. S velikou úlevou ihned po ošetření, ale ne jen to...potřeba vyprazdňování nabrala ten spravný směr a řád, až na jednoho chlapečka kde je problém v psychice uložen velmi hluboko a žádá si větší práci rodiny jako celku.

Jedna maminka mi poslala i video, kde její syn doma tančí a směje se. Přesto, že u jemného ošetření krku a hlavičky plakal( ne bolestí, ale spíše z nepohody), doma byl úplně jiný- veselejší, jako by mu spadl obrovský kámen ze srdce i bříška.

,,Jo mami, za touhle tetou s lehátkem budu chodit."

A víte, co je pro mě hodně důležité? Nikdy těm dětem nelžu.

Podle jejich věku a mentální zralosti s nimi mluvím přímo a otevřeně- ne jen skrze jejich rodiče. Vždy mě zajímá, co cítí ony samy, a i ty nejjemnější reakce beru vážně. To, že mají prostor říct svůj vlastní příběh, často uvolní víc, než si dospělí dokážou představit.

Tyto příběhy mi znovu připomněly, že tělo a duše jsou jeden celek. A že i téma, o kterém se těžko mluví, jako je vyprazdňování, je nedílnou součástí zdraví a pohody u všech bez rozdílu.

Fráze- ser na to, má větší přesah, než si můžeme na první dobrou myslet. :-)