Člověk ochočený systémem- díl 2.

Tělo si pamatuje víc, než si myslíme

V prvním díle jsme se podívali na to, proč se opakovaně vrací bolesti v oblasti krční páteře a trapézů.
Na to, že krk ve většině případů není příčina, ale řetězící místo kde se problém projeví.

Dnes bych tuhle rovinu ráda posunula dál. Do oblasti, která je pro někoho naprosto přirozená a pro jiného stále těžko uchopitelná. Do psychosomatického vnímání těla.

Jak moji klienti už vědí, věda nám v posledních letech zase o kousek postoupila.
Výzkumy, studie, nové pohledy na funkci tkání… Je zvláštní, že se potkávám s lidmi na stejné notě, kteří vidí a vnímají mnohé souvislosti podobně jako já, a přesto byli také systémem zesměšňováni. To co jsme podněcovali a bylo zesměšňováno, se najednou dnes stává více diskutovanými tématy a mnohdy díky výše zmíněným studiím i potvrzeno jak oholý fakt. 

Například, že fascie reaguje na emoce, to zkrátka víme, víme to jako lidstvo od nepaměti, přesto jsme museli počkat, až nám to projde tedy těmi studiemi, aby to začalo mít větší váhu.

                     Lidská mysl, kolektivní vědomí, je vskutku fascinuící záležitost...

A i když se tomu někdo rozhodne nevěřit, je to v pořádku. Každý máme svůj úhel pohledu, svou cestu za životem prožitým ve zdraví a v co největší pohodě.

Nicméně pokud se na to podíváme bez emocí, začíná se poměrně jasně ukazovat, že to, co dlouhodobě vnímáme v praxi, má své opodstatnění i z pohledu medicíny.

Fasciální obaly těla nereagují jen na mechanické zatížení. Nereagují jen na to, jak sedíme, stojíme nebo se hýbeme. Reagují i na vnitřní prostředí organismu.

Na chemické procesy, hormonální nastavení, celkovou míru zátěže.

A velmi úzce souvisí s tím, jak věci prožíváme, jaké vzorce nás oklešťují...

Tohle je něco, co člověk začne vnímat až ve chvíli, kdy se na své tělo opravdu podívá jako na jednotný neoddělitelný celek.

Mnoho mých klientů, kteří jsou ochotni jít více do hloubky, tyhle propoje časem velmi přesně cítí.
Všímají si, kdy se jejich tělo stáhne. V jakých situacích třeba změní dech a co to udělá s jejich tělem. Tedy i s tkáněmi na těch hlubších úrovních těla. Kdy se napětí v těle objeví ještě dřív, než si ho stačí vysvětlit racionální myslí. Neznamená to ovšem, že každá bolest má vždy primárně psychickou příčinu.

Pokud se popálím o kamna, má nervová soustava zareaguje okamžitě.
Je to přímá, akutní odpověď těla na podnět. Výsledná vzniklá bolest zde má jasnou funkci – upozornit a ochránit. To je fyziologie.

Ale u chronických bolestí už je to trošku jinak.

Tam už většinou nejde o jeden konkrétní moment, ale o dlouhodobé nastavení, zažité vzorce, myšlenkové pochody. Člověk během života nasbírá obrovské množství podnětů a zkušeností. Vytvoří si vlastní pohled na svět.

Je ovlivněn prostředím, lidmi kolem sebe, tlakem, který na sebe vědomě i nevědomě bere...

Myšlení, prožívání, emoce… to všechno je přímo napojené na biochemii těla.

Na hormonální nastavení, nervový systém i vnitřní prostředí organismu. A celé tohle prostředí se propisuje do tkání.

Dnes už víme, že fasciální systém na veškeré tyto změny prostě a jednoduše reaguje. Že je bohatě inervovaný. Když je člověk dlouhodobě v určitém psychickém rozpoložení, tělo se tomu přizpůsobí.

Změní se dechový vzorec, svalový tonus, hormonální hladiny i acidobazická rovnováha která sama o sobě je velmi proměnlivá. Na to všechno tělo komplexně reaguje.

Stačí se podívat na běžný den. Máme neustálé podněty. Informace. Rychlé přepínání pozornosti.

Například neustálé scrollování na sítích – tělo si zvyká na rychlé dávky dopaminu.
Potřebuje víc a víc podnětů, aby dosáhlo stejného efektu.

A postupně ztrácí schopnost zpomalit.

Na druhé straně máme člověka, který je dlouhodobě vyčerpaný.
Melancholický, apatičtější, někdy na hraně úzkosti nebo deprese.

Neřešíme teď příčiny. Jen to, co se děje v těle.

Hormonální rovnováha je narušená. Regenerace nefunguje optimálně. Přetěžuje se nervová soustava. Spánek není kvalitní. A bez kvalitního spánku tělo nemá podmínky k obnově.

Pokud špatný vzorec, přetížení, nebo obecně nějaká zajetá rutina trvá dlouhodobě, tělo začne signalizovat- bolestí.

Protože bolest je pořád jen signál. Upozornění, že něco není v rovnováze.

V tu chvíli je nejjednodušší vzít si analgetikum. A ono to na chvíli pomůže. Ale z pohledu celku to nic neřeší.

Otázka zní jinak: Proč ta bolest vznikla? Proč se vrací? Co opakovaně přehlížím?

Když se zeptám lidí, kteří si prošli opravdu vážným onemocněním, v různých podobách dojdou k podobné větě:

"Hnal jsem se. Jel jsem přes sebe. Byl jsem vyčerpaný… a stejně jsem pokračoval. Nešlo to jinak. Zašlapali by mě. Neuměl jsem říct NE."

A pak se dříve či později dostaví moment, kdy už pokračovat nejde. U někoho dříve, jiný vydrží déle. I to samo o sobě závisí na mnoha dalších faktorech. Například celková imunita, střevní mikrobiom, genetická výbava, psychické rozpoložení, náhled na život a svět, nátura každého jedince, a tak dále...

Potom se tedy ptám:  Teď už nemusíte?  Nebo byste to dnes udělali jinak?

Více s respektem a láskou k sobě. K vlastnímu tělu, mysli, duši....

A odpověď bývá velmi často stejná.

Ano...

...Tělo nemluví proti nám. Ale za nás, promlouvá k nám. Jenže toto nás nikdo v běžném systému neučí. Proto to tolika lidem utíká, či je to pro ně divné, směšné a tedy zametané pod koberec. Někteří jsou ochotni změnit úhel svého úzkého pohledu někdy až když už bývá pozdě a to je veliká škoda. Protože veškeré nástroje jsou tu pro nás pro všechny. I když se říká ,,nikdy není pozdě začít znovu, jinak."

V dalším díle -člověka ochočeného systémem- si ještě z jiného pohledu rozebereme dech. Dech, který celé to dění v nás propojuje velmi konkrétně.

Dech ne jako techniku, ale jako základní nástroj, který přímo ovlivňuje nervový systém, prožívání, posturu i napětí v těle.

-V roce 1931 doktor Bezděk pojmenoval co je podle něho příčinou všech nemocí-  lidská vlastnost: SOBECTVÍ. 

nebo

-Příčinou všech nemocí je pohodlný zvyk. Překvapivé ale funkční.- ten objevíte v předchorobí každé nemoci. Toto jsou zase slova MUDr. Vogeltanze.   ..........