Naděje po několika letech čekání

Naděje po několika letech čekání...

Endometrióza...polycystické vaječníky...laparoskopické operace, někdy i vícečetné za sebou. Rehabilitace, fyzioterapie, práce s psychikou. Zvažování či samotné podstoupení IVF...a přesto se nedaří.

Příběh, který dnes zná tolik žen.

Touha po miminku s sebou nese nekonečno otázek. Někdy se podaří najít příčinu hned, jindy lékaři vyšetří ženu ,,od hlavy až k patě" a přesto odpověď nepřijde. A i když je psychika obrovsky důležitá, někdy v cestě stojí ještě něco dalšího- srůsty v pánvi po operacích, fascie stažené v hlubokých vrstvách, posuny v pánvi, v řetězení přenosy bolesti do páteře, nefunkčnost a oslabení středu těla, migrény a mnoho dalšího. Někdy nenápadné, jemné, ale zásadní změny v nastavení celého těla.

Proto tak často zdůrazňuji větu: vše v těle je provázané.

Napětí v pánvi ovlivní nejen dělohu či vaječníky, ale i funkci ledvin, bederní páteře, postavení pánve, držení těla.... A také prožívání ženy samotné.

Každé tělo je originál. Každá žena má jinou cestu, jiný příběh, jinou hloubku starostí a bolesti. Proto je pro mě zásadní přístup k lidem bez škatulek, bez souzení. Vždy s respektem a individuálně.

A pak přijde takový okamžik.

Ráno zazvoní telefon, neznámé číslo. Ano, zapomínám si ukládat čísla. Zvednu ho- a z druhé strany slyším hlas, který už důvěrně znám.

,,Paní Kunteová, vy jste to věděla už včera, že jo? Já, víte, já vám volám jako první..já jsem z toho úplně paf! Tepovka mi vystřelila nahoru, chodim tady rychle sem a tam."

Začnu se usmívat a jen tiše čekám na potvrzení, o co se jedná.

,,Po tolika letech snažení...jsou tam dvě čárky. Nechtěla jsem test dělat, abych nebyla zklamaná jako už tolikrát po tom všem, ale něco mi říkalo, že musím."

A i když si klientka říkala, že ta druhá čarka není tak výrazná, vybídla jsem ji, ať mi pošle fotku. Šmankote, to byly čáry jako bič! Dojetí bylo na obou stranách.

Osteodynamika není zázračná hůlka. Není to rychlá oprava ani role spasitele. Je to respekt k individualitě a prostoru, který tělo potřebuje k regeneraci.

A když se tyhle cesty potkají- tělo, mysl a vhodná terapie- dějí se chvíle, které berou dech.

Jsem nesmírně vděčná, že mi svět manuálních terapií zkřížil cestu. A ještě více, že se mohu učit od ženy, která fakt ví a umí. Která za celou metodou stojí, vnímá hloubku a přesah této práce.

Radost nad takovým telefonátem, nad fotkou se dvěma čárkama..to je něco, co se nedá vyjádřit čistě slovy.

Tělu je potřeba naslouchat. Umět mu dát prostor. Přistupovat k němu s respektem, bez soudů a s vědomím, že každý jsme jedinečný.

Netvrdím, že osteodynamika je jediná cesta.

Neříkám, že vždy vyřeší vše.

Každé tělo ma svou jedinečnou genetickou výbavu, příběh, zkušenosti a limity.

Stejně jako je samotné zrození života složitý a zázračný proces, i cesta k němu může být nesmírně rozmanitá.

S úctou ke všem ženám, Markéta